Dobrý den,

Seděl jsem před svým počítačem a přemýšlel, jak začít psát „O mně“. Začal jsem si uvědomovat, že jakýkoliv popis, nedokáže přesně vyjádřit přístupy člověka k čemukoliv, nedokáže přesně vyjádřit, co člověka přivedlo k tomu, co dělá a vyjádřit proč to dělá. Jasná formulace naznačených pohnutek totiž ve skutečnosti nikdy není tak jasná, neboť každý jedinec je ovlivněn v podstatě lidmi, věcmi a situacemi se kterými přišel do styku, tento proces neustále pokračuje a my jej neustále přehodnocujeme díky naším vědomostem, které jsou tímto rovněž neustále formovány.

Pokusím se vyjádřit mé prvotní pohnutky, byly by to asi tyto: V útlém dětství byly mým primárním zájmem zvířata, učil jsem se o nich prakticky vše, co mi bylo v té době dostupné, budil jsem se v noci, abych doplnil nějakou informaci, o které jsem si myslel, že mi vypadla. Už v té době jsem používal fotoaparát, fotil jsem zvířata téměř každý den. To byl vlastně začátek, kdy jsem začal používat fotoaparát (značka ZEISS IKON, medium format) v této době jsem používal fotoaparát k zachycení mého předmětu zájmu.

Postupem času došlo ke změně, neboť jsem začal fotit pro získání fotografie jako takové, dalo by se říct, že zachycený objekt, i když byl pro fotografii důležitý, byl vlastně jejím doplňkem, tato změna v přístupu vyvolala logicky mnoho dalších změn.

Měl bych se rovněž zmínit o obrazových galeriích, kde stojí za to sledovat práci autorů se světlem a s barvami. To, že světlo kreslí a dopomáhá celkovému dojmu, bylo známo lidem už hodně dávno v minulosti, nesmíme pochopitelně opomenout výraz v obličeji, zaznamenaný pohled, poloha těla i prstů. Na druhou stranu je potřeba zmínit, že hodně barev a detailů někdy vyvolává „slepotu“, běžný pozorovatel obrazového materiálu nemusí postřehnout podstatu, což je u jakéhokoliv díla zjevná škoda, pokud takto vyvolaná „slepota“, tj důraz na barvy, není úmyslem autora.

Trendy a zájmy v obsahu jednotlivých fotografií se hodně liší, každý v obsahu fotografie hledá něco jiného, díky tomu i díky snadnější dostupnosti techniky je fotografie v dnešní době stylově velice roztříštěná, každý si totiž může velice snadno budovat svůj směr, členění a kategorizace v dnešní době je hodně individuální, to co se děje s fotografií dnes, je v podstatě hodně pozitivní, protože každý člověk je osobnost, každý člověk má schopnost se neustále rozvíjet a zdokonalovat se, někteří ale zapadnou do stereotypu, jiní jdou ve svém vývoji neustále dál.

Chtěl bych podotknout, že digitální zpracování dává fotografiím daleko větší volnost než v minulosti, někteří fotografové jakékoliv kompilace a úpravy odsuzují, měl bych se ale zmínit, že skládání jednotlivých expozic ať už na sebe nebo jakkoliv jinak, tady bylo od počátku fotografie, jako takové. Mezi průkopníky této fotografie můžeme zařadit např. malíře: Henry Peach Robinson, kolem roku 1869 se stal jedním z prvních fotografů „Vznešené výtvarné fotografie“, jeho fotografie: Volný den v lese je složena ze šesti fotografií, které pořizoval na stejném místě, první část v dubnu, další vhodné počasí, vhodné podmínky byly až v září, kdy fotografii dokončil. Známější bude asi montáž Oscara Gustava Rajlandera, Dvě cesty života, r. 1857, tato montáž je složena asi z 32 expozic, způsob práce s fotografií, respektive montáž z několika kompozic byla odsuzována v té době v Anglii hlavně proto, že zachycovala několik obnažených slečen, které se ve velkém formátu fotky objevovali několikrát.

Na internetu vystavuju pouze nepatrný zlomek ukázek fotografií. (některé styly zatím úmyslně ve všech internetových prezentacích zcela vynechávám.)

Myslím si, že těchto pár slov, které jsem napsal, naznačí o člověku více, než kdybych odcitoval svůj životopis. Baví mě být kteativní, člověk má pořád spousty nápadů a zde jich je vidět pouze nepatrný zlomek.

Co se týče mých priorit při focení, rád fotím lidi, nejvíce preferuji tvorbu v oblasti konceptuální fotografie a portrétní fotografie, realizuji pochopitelně i reklamní fotografie. Fotím v exteriéru i interiéru, po celém světě.

Fotografie, které jsem zhotovil na zakázku, nikde nezveřejňuji, pokud se na tomto výslovně předem nedomluvím, což se děje opravdu jen vyjímečně. Pro mě je důležité jak fotím, nechci se řadit mezi ty, kteří mají potřebu říkat pro koho fotí a koho fotí.

V případě Vašeho zájmu se budu těšit na naší spolupráci.

 

Michal Šneberg

top